Upřímnost a satja ve jménu státní pokladny

Představte si, že začnete jednoho dne něco dělat. Tedy nikoliv jen tak něco. Myslím tím něco s horoucím zápalem. Vkládáte do toho naprosto vše. Všechen svůj volný osobní čas, čas, který jste mohli trávit s přáteli cachtajícími se v horkých letních dnech ve vodě a popíjejícími vychlazené mojito z vysokých sklenic. Čas, který jste mohli trávit se svým milým v objetí pod rozkvetlým stromem, šeptajíc si romantická slůvka. Čas, který jste mohli trávit na zahradní narozeninové párty své prvorozené neteře, či zkrátka natažení na gauči. Tak právě všechen tento čas seberete do obrovské náruče a bez většího přemýšlení  s ním zamíříte za svým snem s myšlenkou něco vytvořit. 

A tak to bylo i se mnou. Hlava nehlava jsem šla za svým cílem a snem a minulý rok v září jsem s pomocí přítele (který se neválel pod rozkvetlým stromem a nešeptal zamilovaná slůvka, tedy alespoň doufám), rodičů i sourozenců (kteří oželeli narozeninové grilování) otevřela Jógovnu. Ano, už je tomu skoro rok. Jak ten čas letí.. Zakláním hlavu a s úsměvem se nad uplynulým rokem zamýšlím. Avšak úsměv mi vydrží do chvíle, než se na displeji mobilního telefonu objeví jméno paní účetní. Pomalu zvedám pomyslné sluchátko a přikládám si mobil k uchu. Blednu. Vzápětí rudnu. To když se mi do brunátné tváře navalí porce vzteku.

Už od mala jsem byla vedena k pravdivosti, kterou v jógové filozofii nacházíme pod sanskrtským slovem satja a jež je jednou z morálních a etických kodexů jógy. Když jsme budovali Jógovnu, jinak to ani nemohlo být. Jednak výchovou, jednak zmíněnými kodexy jógy. Protože už samotné porušení oněch kodexů bylo pro mne něco, čím bych si jednak zavařila na špatnou karmu a jednak bych od samotného začátku pila víno a kázala vodu. I když mnoho chytrých hlav nás nabádalo jak ono víno pít a jak onu vodu kázat. Jaké kličky využívat a jak se navenek tvářit jinak. Ne, tohle nebyla naše cesta. Naopak. Satja, pravdivost v myšlenkách, slovech i činech prošpikovala celý vznik a provoz Jógovny.

S oním zápalem jsem každý víkend plnila rozvrh různými akcemi se zajímavými hosty. Snažila jsem se vše to, co inspirovalo mě, nabídnout lidem kolem. Vše to učení, které mne za posledních 5 let ovlivnilo a formovalo. Až jsem v onom zápalu zapomněla občas zvednou telefon naší paní učetní či se pozastavit nad otázkou ekonomickou. Do studia chodilo mnoho lidí. Nájem, půjčky a všechny náklady spojené se studiem (o kterých opravdu člověk stojící mimo dění nemá ani nejmenší tušení) se od prvního měsíce poplácely. Byla jsem nadmíru spokojená a se svojí zabejčenou povahou valila dál.

Daří se ti? Tak tu máš ránu po palici.

Až do onoho telefonátu. Až do chvíle, kdy mi paní učetní oznámila, že od příštího týdne spadáme mezi plátce DPH a že z každého obratu lekce, z každé sušenky, z každého prodaného hrníčku či z legín českých návrhářů musíme odevzdat 21% státu.

Heslo státu? Za dobrotu na žebrotu.

Až sem nás dovedla pravdivost. Až do dne, kdy po dlouhé době přikládám prsty na klávesnici a začínám konečně zase psát. Avšak psaní to není líbezné. Proč? Protože chtě nechtě musíme v Jógovně zdražit lekce. Proč? Nikoliv proto, abychom více vydělávali, ale proto, abychom udrželi standart a chod jednoho snu.

Protože se snažíme udělat prostor, kde spojujeme jógu, lektory, jógující, různé lekce i workshopy. České návrháře, umělce i pekaře báječných pekanových sušenek. Protože  z toho všeho kolem často majiteli studia zbyde minimum a velký podíl věnuje oněm lektorům, návrhářům, umělcům i pekařům. Protože stát nezajímá, zda vyděláváte, a nebo nikoliv. Zajímá jej pouze obrat, který je opravdu jen číslem! Ničím jiným.

Musím přiznat, že tento státní systém je pro mladé lidi, pro mladé podnikatele, pro lidi, jenž si jdou za svým snem, velmi demotivující. Tedy pro ty, jenž podnikají se satjou v zádech. Pro ty, kteří chtějí být pravdivý a nepít víno, zatímco kážou vodu.

Omlouváme se za zdražení lekcí, které chceme udržet co nejmenší možné. Pevně věříme v to, že nám zachováte nadále přízeň a že společně s námi budete chtít žít satju a tvořit příběh Jógovny.

S láskou Šárka, chtě nechtě podnikatelka s úvěrem na krku, avšak hrdě a vzpřímeně jdoucí stále za svým snem.

PS: Nový ceník zde

Komentáře