První rok za námi aneb jaké to je vlastnit jógové studio a o čem se nemluví

Přišel čas podzimu. Utvrzuje mě o tom pohled přesunutý od snídaňového stolu skrze velké prosklené okno ven, na červené střechy barevně sytější než jindy. To ten neúnavný déšť, jenž je zbarvuje do tmavších odstínů. Z komínů se líně plazí kouř a já si zasněně představuji nedělní rána v různých domácnostech. Ženy připravující pro početnou rodinu snídani. Pro tatínka vejce se sýrem, pro malé dcery krupicovou kaši se skořicovým cukrem zalitou rozehřátým máslem. Představuji si starší pár zachumlaný v dece u krbových kamen, které se jim po dlouhém létě podařilo roztopit. Babičku obratně šermující s jehlicemi a pletoucí huňatý svetr do zásoby.. Z přemítání mě však vrátí zpět do měkké židle jemné poťukání miminka uvnitř bříška. Je vzhůru, pousměji se.

Ano, podzim je tady. Nejen můj zasněný pohled mě o tom přesvědčuje, ale také podzimní rovnodennost, která před pár dny nastala. Můj oblíbený podzim. Můj oblíbený čas plný něžné nostalgie, šedých dní, dlouhých večerů a prostoru pro psaní. A právě ta dnešní neděle se tímto vším pyšní. Nostalgickou náladu mám již od brzkého rána, déšť za okny bubnuje, a tak plán dlouhé procházky se psem bere za své. To dokazuje i fakt, že je ještě stále zachumlán v peřinách a ani se neuráčil sejít do kuchyně. Ach a ten prostor pro psaní.. Po dlouhé době zasedám s velkým hrnkem kapučína k dřevěnému stolu, zapaluji vanilkovou svíčku a zapínám počítač. To na mne hned blikne upozornění na facebooku s číslem přesahující 50 nadšenců fotek z prvních narozenin Jógovny. A tak znovu a znovu procházím fotky a má podzimní nálada s chutí vzpomínat mi nabízí poohlédnutí se za rokem, který je za námi.

Byla to vždy procházka růžovým sadem po měkkých jógových podložkách?

Přesně před rokem jsem se patrně nacházela.. v příšerném stresu. Ano. Jógová lektorka, která si splnila svůj sen a otevřela jógové studio, byla pod tlakem ubíjejícího stresu. To když si na svá bedra hned od začátku nahodila starat se o provoz, tvořit všechny eventy, sama dělat webové stránky, facebookové stránky i PR. Být na recepci a zároveň učit nespočet lekcí týdně. Vskutku báječný start. Ani si nepamatuji, jak se to stalo. Z rekonstrukce studia, kde jsme trávili čas do pozdních hodin, přes kolaudační večírek, přes první lekce a otevření studia, přes všechny víkendové akce, kterých byla Jógovna plná, jsem se probrala až na vánočním večírku plačící mé mladší sestře na rameni a sedící na okenním parapetu se slovy: Já to nezvládnu. Já už nemůžu.

Člověk si toho na sebe občas nabere až přespříliš. 

To jediné, co mne zachránilo od zhroucení se, byly vánoční prázdniny a období, které mi přijde i přes nákupní horečky a blikající světýlka klidné a laskavé.

Otevřít si jógové studio zní jako sen.. Ale?

Na začátku musíte projít všemi možnými úředními papíry, nesmyslnými příkazy a během za razítky, než se vám povede sehnat vše potřebné. V tu chvíli si s úsměvem myslíte, že vás už nic nezastaví. Že máte vyhráno. Nic vám nestojí v cestě otevřít si jógové studio, oslovit několik lektorů, nakoupit jógové podložky a začít. Představa společné práce s lidmi učícími, praktikujícími a žijícími jógu je přenádherná, růžová, ve společném objetí a se zpěvem Lokah samastah sukhino bhavantu (Kéž jsou všechny bytosti šťastné). Možná o to více vás však zasáhne fakt, že to tak vždy úplně není. Možná o to více bolí zjištění, že se éterické bytosti občas pozapomenou podívat třeba na hodinky a zkrátka nepřijdou na lekci. Možná o to více kroutíte nevěřícně hlavou nad různým překvapením.. A tak před samotným zhroucením vlastně nechápete, proč to celé děláte. Občas si říkáte, že už více nemůžete.. Do té doby, než přijmete fakt, že všichni jsou jen lidé a nikdo z nás není osvícen, zbaven porovnávajícího se ega či zcela realizován. Ani já, ani nikdo jiný.

Otevřít si jógové studio zní jako nádherný sen. A ono to tak opravdu je! Jen je třeba stát nohama pevně na zemi a nelítat hlavou v oblacích. Protože když se vám v jeden den omluví 3 lektoři z 5, že na své lekce nedorazí, když se ucpe záchod, když vám přijde mail se stížností, že ve sprše je tuhé, české a ručně vyráběné mýdlo namísto tekutého z drogerie DM, musíte řešit. Musíme se ke všemu postavit čelem a řešit danou situaci. Proč? Protože jak řekl Charles Bukowski: Svět patří těm, co se neposerou. Protože přesně tuto větu jsme si před rokem napsali na dveře záchodu v Jógovně.. A vskutku, stačí se neposrat.

Plně chápu, že člověk do doby, než něco neokusí na vlastní kůži, nemůže o dané věci či tématu vědět více. Není vždy snadné se do situace jiného člověk vžít. Ale..

Ale mohli bychom to občas zkusit.

A tak někdy můžete vypadat jako ne-kamarádský šéf či dokonce mrcha, nikoliv přítelkyně, kterou jste byla (a stále jste, jen se  teď nacházíte v těžké pozici majitelky studia) kdy jste si s ostatními lektory v jiných studiích jen vyměnili úsměv a prostorný sál bez měsíčních nákladů vlastního studia pohybujících se ve stovkách tisíc.

Asi jste čekali líbezné poohlédnutí se za rokem, který uplynul. Poděkování všem a samou chválu.

Toto nemá být fňukání na vašem rameni (stačilo mi před půl rokem vyplakat se na rameni mé mladší sestry), ale jen pootevření toho, co se ukrývá za krásnou představou. Toto je jen realita. Taková, jaká je. A já jí nechci skrývat. Protože všichni jsme lidé, kteří se jen snažíme býti dobrými lidmi bez chyb. I když chyby jsou tak nějak lidské..

A pak se zastavíte na večírku prvních narozenin, rozhlédnete se kolem a víte, že i přes to všechno by jste neměnili! Nic! Žádné občasné pozdní příchody, rušení lekcí na poslední chvíli, žádné námitky, žádné neshody, žádné výměny názorů. Proč? Protože právě to z nás utváří to, co jsme! Díky tomu můžeme růst a s námi vše kolem nás. Ať je to naše dítě, ať je to naše partnerství, ať je to naše jógové studio.

Děkuji všem! Upřímně ano! Těším se, co přinese další rok! Protože aby to nebylo jen takové nostalgické a podzimně depresivní, opravdu mne dojímá, kolik energie vkládají naši lektoři do Jógovny, kolik energie věnují vám. Kolik energie vkládají lidé za recepcí a lidé stojící za backgroundem studia. To, když jsem si řekla, že vše nemusím dělat sama, natáhla jsem ruku a přišla pomoc. Už nejsem denně za recepcí, už neučím nespočet lekcí.. O tom však jindy.

Děkuji vám, protože bez vás bychom se tam na sebe všichni opravdu mohli jen usmívat, ale neměli bychom komu tu krásu předávat a s kým jí sdílet. Neměli bychom jak tu jógu žít.

S láskou a upřímností Šárka.

Komentáře