Vše ovlivnit nelze, i když bychom tuze rádi aneb ranní jóga v tramvaji

17.10. 2017 Šárka Konečná

Jelikož jsem člověk, který má rád plány a s nimi spojené určité jistoty, snadno mne rozhodí fakt, že něco tak úplně dle onoho plánu neběží. Toto přiznání pramení z dnešního hektického rána, kdy jsem se snažila jedouc v tramvaji číslo 9 zastavit zmrazujícím pohledem malinké utíkající ručičky na hodinkách. Myslíte, že se podařilo?

Jóga učí jak ovládat dech i tělo. Ale ovládnout hustý provoz v pražských ulicích? Nikoliv. I když kdysi praví jogíni získávali nadpřirozenou schopnost..

Bylo krásné ráno, kdy jsem se ještě stále zachumlána pod peřinou s přilepeným psíkem na boku lačně protahovala. Úterky jsou dny, kdy si věnuji takzvaný yoga home office a plánuji, připravuji a píši z pohodlí našeho nového bytu s výhledem do korun stromů zbarvených nádherným podzimem. A dnes ono úterý je, zaraduji se rozespale. Natahuji se pro mobil, a tak nějak intuitivně jej zapínám již před sedmou hodinou ranní, i když většinou až do osmé hodiny spím. To asi proto, že je dnes ve studiu lektorka učící od 7:00 poprvé sama. Ještě na chvilku slastně zabořím tvář do měkkého polštáře. To se však na nočním stolku rozvibruje telefon v pravidelných intervalech hlásající, že po mě někdo neúnavně touží. Jedním okem mžourám na displej telefonu, než se otevřou přijaté zprávy. To už se však probouzím a napřimuji se, jako bych právě spolkla pravítko. Oči vytřeštěné. Zprávy čtu několikrát a až napotřetí pochopím, že právě ve studiu nezačíná ranní aštanga, ale že lektorka zaspala a jelikož bydlí až za Prahou, na lekci nestíhá dojet. V tom už si představuji stojící lidi na chodbě před studiem a dychtivě klepající na zamčené dveře bez jediné odpovědi. Co můžeme dělat? Jediné co ona lektorka s těžkým srdcem mohla udělat, bylo napsat přihlášeným mail a upřímně se jim omluvit. Stane se i v lepších rodinách, říkám si a hladíc si rostoucí bříško se uklidňuji. No což, jak by řekla moje přítelkyně. Nemá cenu brečet nad rozlitým mlékem. 

Toho rána už však neusnu. A tak vstávám a odebírám do  kuchyně, kde si nachystám snídani. V tom mi však zvoní telefon. Volá recepční z Jógovny. Ajaj. Telefon se bojím zvednou. Ale kdo se bojí, nesmí do lesa, že. A tak zvedám. Něžný hlásek naší nové milé posily mi oznamuje, že je zamčená petlice od které nemá klíče a která by ani zamčená být neměla, protože poslední půlrok nefunguje. Rychle sbírám svršky, kalhotky oblékám naruby, avšak není čas. Natahuji těhotenské legíny až pod bradu, velkým skřipcem sepínám zacuchané vlasy někde na vrcholku hlavy, do úst jedním zmáčknutím vháním pastu z tuby. Ještě voda, promlít v ústech a rychle vyprsknout, kdy se netrefuji do umyvadla,  ale vše vyhazuji na světlé kachličky vedle. Navlékám si partnerovy ponožky s dírou na palci, omotávám si šálu div se neudusím a běžím, v pokročilém těhotenství, dolů ze čtvrtého patra a ulicí až na tramvaj. Je 7:45. V 8:05 začíná lekce a na chodbě čeká početná skupinka ranních ptáčat, recepční i lektorka. Běžím. Špatně se mi dýchá. Šálu odmotávám a pevně držím v ruce, když dobíhám tramvaj číslo 9. Naštěstí je bříško již vidět, a tak mě mladá slečna pouští sednout. Funící spěšně přebíhám pohledem z hodinek na mobil, kde svítí 1% baterky. Tramvaj jede slimáčím krokem. Stále brzdí a hned se zase rozjíždí. U Národního divadla je zácpa. Klepu nohou o podlahu, když v tom mě kopne to malé uvnitř. Přiložím ruce na břicho. Zavřu oči. Nadechnu se a co nejpomaleji vydechnu. Tak tohle je ta ranní jóga. Neposrat se z toho, že vše není podle plánu. Že naši klienti nepřijdou do již provoněného studia s rozsvícenými svíčkami na každé poličce a za příjemné hrající hudby s nasvětleným sálem. Věci se dějí a né vždy podle našeho plánu.

,,Cílem je zastavení aktivity mysli. Jsou různé metody. Dokud je pro tento cíl vynakládána snaha, nazýváme to jógou. Snaha je jóga.” (Šrí Ramana Maharši)

Hodiny jsem toho rána nezastavila. Nadpřirozenou jogínskou mocí neoplývám, přiznávám si s úsměvem. Avšak opět jsem měla možnost si uvědomit, že jóga není na podložkách ve vyhřátém a útulném jógovém studiu s přesným časem rozvrhu. Že jóga je ona snaha, jak řekl Šrí Ramana Mahariši, zklidnit naší hárající mysl a nechat věcem, ať se dějí.

V 8:01 dobíhám a s omluvou odemykám.

S láskou Šárka

Komentáře