A jaká je má jógová praxe v těhotenství?

23.10. 2017 Šárka Konečná

Mé tělesné proporce rostou, a tak si již skoro každý ve studiu všimne mého požehnaného stavu. A tu padají otázky nejen na pohlaví dítěte, stav matky, ale také na mou jógovu praxi.

,,To asi cvičíte denně, žejo. No když jste lektorka, víte co můžete a co nemůžete z ásan dělat.”

Ano, to sice vím, ale..

Jednu dobu, kdy ještě vidina vlastního studia byla v nedohlednu, jsem již začala kvokat. Ptáte se, co to znamená? Kvokat je výraz mé drahé maminky a jejích přítelkyň pro období, kdy se žena začne až příliš často nakládět nad kočárky, šišlat na roztomilá miminka a pak těsně přivine svému partnera k paži s pohledem jasně říkajícím: Miláčku, já bych také takové chtěla. Kvokala jsem i já. Avšak bylo mi to prd platné. Univerzum se mnou mělo ještě jiné úmysly.. A tak jsem se alespoň začala v onom období více zajímat o těhotenskou jógu a pracovat s těhotnými ženami skrze lekce jógy. Po kvalitním kurzu jsem přesně věděla jaké ásany ano a jaké ne a přesně dle toho jsem sestavovala své sekvence pro maminky.

No a tady je to ale. ALE každá žena je jiná a zejména každé těhotenství je jiné. Jedné mamince je na začátku špatně, jiné nikoliv (sláva jim!). Některá potřebuje na jógové lekci ,,dostat trochu do těla”, jiná jen sedět a hladit si rostoucí bříško. Jedné je něco příjemné a druhé se u toho zvedá žaludek. Mně se tedy žaludek zvedal. Hodně a u všeho. První tři měsíce jsem vlastně proležela ve vodorovné pozici bojící se pohnout a okolí bojící se na mne byť jen promluvit (za to se jim teď omlouvám, avšak hormony jsou hormony). První tři měsíce jsem vyhazovala všechny aromaterapeutické olejíčky, mastičky, vonné tyčinky i kvantum koření dovezené z Indie do koše spolu s žaludečním obsahem do záchodu. Nemohla jsem cítit nic. Hlavně nic indického, nic,co připomínalo kadidlo a santalové dřevo. No a natož abych se mohla se zpěvem Šánti z repráčku pohybovat v doporučených ásanach dle onoho kvalitního kurzu v provoněném studiu. Fuj, oklepu se při té představě. A tak se má praxe pro první trimestr skládala z mělkých nádechů i výdechů, abych nepobrala více vzduchu a s ním směsici růzých pachů, než bylo k životu nutné. Meditace se nedařila, protože se zavřenýma očima se mi motala dehydratací hlava. To to vyprazdňování žaludku a odpor k vodě, která mi nevysvětlitelných způsobem páchla. Myslela jsem, že toto období nikdy nenabere konce. A nabralo.

Druhý trimestr se ohlásil ustupujícími nevolnosti, tedy pouze občasným ublinknutím po večeři. Ale zdálo se, že se blýská na lepší časy. Časy, kdy jsem konečně začala chápat, proč mnoho žen říká o těhotenství, že je to nejkrásnější období ženy. Ale ani zde nepřišla vytrvalá jógová praxe, jakou by někdo mohl od lektorky jógy čekat.

Praxe druhého trimestru se nakonec nese na vlně zpěvu. Zpěvu, jenž mi začal dávat daleko hlubší prožitek než vinjásová sekvence na vlně udžají dechu. Zpěv jako jedna z technik jógy. Bhakti jógy. Jógy oddanosti. Zpěv manter, stále a stále se opakující. Hluboké odevzdání se prožitku. Jemné pohyby, vrtění tělem do rytmu melodie. Zavřené oči. Slova vycházející z mých úst, kdy člověk ztrácí pojem nejen o čase, ale i o tělu. Tělu, jenž mu může být často překážkou. Možná právě při závěrečném tažení tohoto zázraku, který právě prožívám. Při porodu. O tom však později.. Ještě mne čeká třetí trimestr. A jaká bude praxe třetího trimestru? Obávám se, že se z mých lekcích stanou lekce bhakti jógy, kdy začneme prvním zpěvem Om a skočíme za 60 minut ómem závěrečným. Uvidíme. Až přestanou lidé chodit na mé otevřené lekce, bude nejvyšší čas přestat učit a zpívat si mantry už pouze v teplé sprše uvolňující pracující těhotné tělo.

So ham so ham, so ham šivo ham.

So ham so ham, so ham šivo ham.

I am not this body, this body is not my.

I am not this body, this body is not my.

So ham so ham, so ham šivo ham.

So ham so ham, so ham šivo ham.

S láskou Šárka + 1

Komentáře