Rozhovor s Daliborem Štědronským na téma Underground Yoga School

V březnu skončí první běh Underground Yoga School, jak jsi spokojený s jeho průběhem?

Jsem nadšený. Nečekal jsem, že o kurz bude takový zájem. Velmi mile mne pak překvapilo, že naprostá většina účastníků to se mnou vydržela až do konce:) Popravdě, neskutečně jsem si to užíval, nepřihodí se každý den, aby mněl lektor nabité studio lidmi, kteří spolupracují, mají absolutní zájem o věc…

Aha, tak sis užil a co účastníci?

Ti si to, doufám, užili také, neb hlavním cílem bylo zábavnou formou ukázat, že jsme na tom všichni stejně a že vše je jinak než si myslíme. Vždycky!

Co se tedy účastníci naučili?

Doufám, že nic! Já nemohu v józe nikoho nic učit, nechci být učitelem, spíše se cítím být průvodcem a nespolehlivým navigátorem. To co jsem tedy dělal, bylo nahlodávání víry v dogmata a pobízení k hledání učitele v sobě samém, alespoň v oblasti praxe ásan.  A myslím, že se to podařilo…

V čem se to podařilo, když se nikdo nic nenaučil?

Myslím, že všichni účastníci, jako lektoři povyrostli za a) tím, že ztratili iluze o své pokročilosti, za b) tím že začali na ásany nahlížet novým způsobem, že přestali lpět na tom, co jim kdy kdo řekl, i na tom co já jim říkám, ale že začínají mít odvahu „pravdy“ „autorit“ ověřovat a dále s pozicemi experimentovat a to ne po stránce jejich formy, ale z pozice vnitřního vnímání a prožitku. Jako instruktoři jógového tělocviku tím dle mého soudu získávají zcela novou kvalitu, neboť jsou na cestě přestat svým klientům opakovat to, co sami někde slyšeli či četli, slepě tomu věřili, ale v podstatě netušili, o čem mluví.

V čem tkví ta jejich nová kvalita?

V tom, že postupně začnou učit to, co sami na sobě cítí. Když se jich pak někdo zeptá: „A proč bych to měl dělat, tak jak říkáš…“ Tak mu nebudou vykládat naučené povídačky o čakrách nebo blahodárném vlivu na ledvinu či hormón, ale fundovaně odpoví: „Nemusíš to tak dělat, ale když to 1000x zkusíš, tak už se nebudeš muset dál vyptávat…“

Teď to asi bude chvástání, ale když léta na sobě zkoumáte vliv pozic a 20 let dennodenně pozorujete lidi, jak se před vámi kroutí, tak začnete „vidět“ nějak „jinak“. Kouknete a hned víte, že pokud ten člověk bude dál dělat nějakou pozici či pohyb způsobem jakým teď dělá, tak že začne mít takové a takové problémy a bolesti. Někdy je můžete na sobě i pocítit. Kdo si tohle vypěstuje, tak si myslím, že ví, o čem mluví. Tedy pokud jde o jógový tělocvik.

Já teď doufám, že absolventi Underground Yoga Scholl jsou na cestě se dobrat tohoto „vidění a vědění“. Že jim to chvilku bude trvat, nemusím asi dodávat, ale jsem připraven je dál v jejich úsilí podporovat.

Jak?

Tím, že se budeme nadále jednou za čas setkávat a řešit případné otázky, kterých, nám přeji, nebude mnoho…

Navíc ty, kdo úspěšně absolvují, uvedu na svém webu www.ashtanga.cz .

Proč si přeješ, aby otázek nebylo mnoho?

Představ si starého jogína, Inda. Když se na něj obrátí naprostý nováček s otázkou, tak mu vůbec neodpoví, když ten člověk k němu bude denně chodit rok, tak mu na otázku blahosklonně odpoví: „pokračuj v praxi“. No a po deseti letech už se ho ten žák na nic ptát nebude, neb to nebude třeba, a když přeci jen nějaká otázka vyvstane, tak ji budou řešit neb se mají o Čem bavit.

Tímto příměrem chci říci, že na začátku praxe otázek postupně přibývá, ale jakákoliv odpověď na ně nám v zásadě bude k ničemu, prostě ji se svojí zkušeností neuchopíme správně. Postupem praxe otázek neubývá, ale začnou na ně samy přicházet odpovědi, tak že už se nemusíme tolik ptát. No a pak začnou mizet i samotné otázky.

Pokud tedy absolventi začnou s ásanami každodenně experimentovat, tak nebudou mít otázek.

A já budu mít naprostou pohodu…

Děkuji za rozhovor Dalibore.

Šárka.

Více o připravovaném druhém běhu Underground Yoga School  ZDE. 

Komentáře