Síla vzniká ze soucitu

Maitryādiṣu balāni

Síla vzniká ze soucitu

(Pataňdžaliho jógasútry 3.23)

Od chvíle, kdy teploty za oknem vylezly o pořádný kus nahoru a začalo horké léto, naše studio s velkou radostí začalo nabízet ranní lekce na střešní terase. To je vám nádhera. Ráno, čistý a svěží vzduch (než se z něj stane dusná a hutná směsice teplého čehosi), rozvinutá podložka na prkenné podlaze a my ve zkříženém sedu. Nádech jsme. Výdech tady. Om a začíná lekce, jemné pohyby. Jsme. Každým tím pohybem, každým tím nádechem, každým tím výdechem. Slastně vrníme jako kočka a pomalu, klidně a zároveň zhluboka dýcháme vítězným dechem, dechem udždžají. Nic lepšího snad ani nemůže být, říkáme si a ještě okem zavadíme o balkón, který známe už nějaký ten rok. To když ze sálu Jógovny pohlédneme ze zadního okna ven. Balkón plný květin a barev a křesílek a cinkrlátek, které poletují vzduchem a vytváří tak krásnou atmosféru. Kolikrát jsme se nechali unést naší představivostí a malovali jsme si kouzelnou starší paní se svým moudrým mužem.. Tu nás však z myšlenek vynese nikoliv další pokyn lektorky, ale řev z onoho krásného balkónu. Řev plný nadávek, urážek.. Představa kouzelné babičky a klidného dědečka se rázem rozplyne, to když se podíváme do brunátné tváře pána v postarším věku. To když cedí skrze zuby a zlostný výraz ve tváři něco, z čeho usuzujeme, že asi nemá tak příjemný začátek dne, jako my. Tedy do doby, než na nás spustil. Do doby, než na nás onen pán vylil svůj kýbl sr****. To pak máme chuť vzít ten svůj a vylít jej na něj pěkně z výšky také. Ale nachází se právě v této reakci síla? Dokážeme tím něco? Sobě? Nebo snad sousedovi? Ten samý den pak slyšíme roztržku mezi lektorkou jógy a recepční, to když jedna požádá druhou o zamykání oné terasy. To když jedna svůj tón v hlase neuhlídá a druhá na něj reaguje bojovným postavením s rukama v bok. Když jedna druhé vytkne špatnou auru a přidá k tomu něco o negativní energii. Nemáme ponětí o tom, co se za tím skrývá. Nemáme ponětí o tom, že pak jedna píše druhé dlouhou sms zprávu a omlouvá se se slovy, že zrovna prochází obdobím řešení vztahů. Tedy nikoliv těch příjemných.

Nevíme proč lidé reagují tak, jak reagují. Nevíme, zda si právě neprocházejí těžkým obdobím, smrtí blízkého.. Zkusme nehodnotit jejich tón v hlase, jejich postoj, jejich reakci. Zkusme se na člověka před námi podívat očima plnýma soucitu. Síla není v tom, když sousedovi či recepční dokážeme ostře odpovědět a ještě ho takříkajíc uzemnit. Síla vzniká ze soucitu! Soucitu k druhým. Zkusme tuto techniku. Zkusme se dnes takto chovat. Takto reagovat. Pěstovat v sobě sílu. Pěstovat v sobě soucit. Protože harmonického života nedosáhneme, jestliže budeme soudit druhé lidi, situace a sami sebe. Harmonického života dosáhneme ve chvíli, kdy se vzdáme plni onoho soucitu a pochopení lpění na posuzování.

„Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Jakým soudem totiž soudíte, takovým budete souzeni, a jakou mírou měříte, takovou vám bude odměřeno. Proč vidíš třísku v oku svého bratra, ale trámu ve vlastním oku si nevšímáš? Jak můžeš říci svému bratru: ‚Nech mě, ať ti vytáhnu z oka třísku,‘ a přitom máš sám v oku trám! Pokrytče, vytáhni nejdříve trám z vlastního oka, a tehdy prohlédneš, abys vytáhl třísku z oka svého bratra.”

(Matouš 7:1-5 B21)

A jak praktikovat verš Maitryādiṣu balāni? Nikoliv působivou ásanou, ale soustředěním se. V jednom z překladu Pataňdžaliho Jógasúter je návod následovný:

Tím, že se soustředíme na vstřícnost, získáváme sílu přátelství a můžeme vyvolat pocit přívětivosti v jakémkoli člověku.

Tím, že se soustředíme na soucit, získáváme sílu soucitu a můžeme v ostatních eliminovat bolest a smutek.

Tím, že se soustředíme na radost, získáváme sílu radosti v každé situaci. I velmi frustrovaný člověk nakonec ucítí klid a mír v přítomnosti takového člověka.

Já to zkouším. Každý den. Vědomě. Zkuste to také.

S láskou Šárka.

Komentáře