SEBE-DOTAZOVÁNÍ

Březen 2021

 भूर्भुवः स्वः 

तत्सवितुर्वरेण्यं 

भर्गो देवस्य धीमहि 

धियो यो नः प्रचोदयात् 

oṁ bhūr bhuvaḥ svaḥ,

tat savitur vareṇyaṁ

bhargo devasya dhīmahi,

dhiyo yo naḥ praćodayāt. 

Země, Éter, Nebesa. Meditujeme na božské světlo zařícího zdroje. Kéž to inspiruje naše srdce a myšlenky.

Interpretace: Manorama

Jednotlivec vidí život skrze optiku zabarevné mysli. Na tomto základě si člověk vytváří dogmata nejen pro sebe, ale obvykle také pro zbytek lidí. Často sdílíme takové shodné víry, mohou to být politické, vědecké, náboženské, ekonomické a stravovací názory, s ostatními. Ale také to často vede k odloučení od ostatních, kteří nesdílejí stejné myšlenky a ideály – jedna myšlenka proti druhé namísto sjednocování lidstva.

Jakýkoliv koncept, který o světě máme, závisí pouze na citové vazbě, která má svůj zdroj v mysli. Všechny tyto koncepty jsou pravdivé jen částečně, protože se dívají na věci jako ti slepí mudrci ve starodávném příběhu, kteří se pokoušeli popsat slona pomocí jediného smyslového orgánu, dotyku. Muž, který cítil nohu slona, ji považoval za sloup. Druhý, který se dotkl ocasu, řekl, že je to provaz. Třetí muž, který se dotýkal chobotu, si myslel, že je to jako silná větev stromu. Ten, který se dotkl ucha, to vzal za velký vějíř a ten, který cítil kel, si myslel, že je to pevná trubka. Každý, kdo se dotkl určité části slona, si myslel, že teď ví, co je to slon. Když si však všichni vyměnili názory, zjistili, že jejich porozumění je jen částečnou pravdou, která byla sama o sobě pravdivá, ale nikdo z nich nikdy nedospěje k úplné pravdě jen tím, že se bude držet pouze své vlastní myšlenky. Totéž platí o povaze Já. Pokud k pochopení Já použijeme pouze svou mysl a intelekt, bude to vždy částečné. Abychom získali úplné a pravdivé poznání, musíme jít za hranice mysli a smyslů nestranným dotazováním naší nejvnitřnější zkušenosti. To lze považovat za vědu o Já. Je to věda o sebepoznání a musí postupovat obrácením mysli dovnitř, místo aby se snažila porozumět realitě a životu prostřednictvím extrovertní mysli. Položit si otázku „Kdo jsem?“ je začátek praxe sebedotazování. Všichni si myslíme, že víme, kdo jsme, a proto již nepociťujeme potřebu dalšího prozkoumávání. Všichni si přirozeně myslíme, že jsme toto tělo, smysly, mysl nebo ego (ahaṁkāra). Lze to shrnout dvěma myšlenkami, které o sobě máme: „Jsem toto“ a „toto je moje“. Na tomto základě tak pokračuje celý náš život. Ale je to správné? Může „já“, které je subjektem, někdy být „tímto“, předmětem? Všichni říkáme: „Jsem to!“ Přitom jsme sjednotili a zamíchali subjekt s předmětem. Subjekt nikdy nemůže být předmětem. Jsou opačné povahy, jako je světlo a tma. 

Ale toto je mylná představa, považovat něco – Já – za to, čím není – tělo, smysly, mysl nebo ego. Tomu se v písmech říká nevědomost. Jediným způsobem, jak tuto nevědomost odstranit, je snaha dosáhnout skutečného poznání Já. Pravda o Já je všeobjímající, protože je vším, a není nic jiného než To. A vy jste Tím! Vždy jste byli. Toto je objev, kterého lze dosáhnout metodou sebedotazování, která ukončí všechna rozdělení, dohadování a nenávist vůči ostatním bytostem.

Prvním krokem je očištění mysli tak, aby se stala převážně sāttvik – čistá, ryzí a získala schopnost přesně rozlišovat, co je podstatou Já. To zahrnuje praxi nenásilí, pokory, ovládání smyslů a udržování zdravého těla. To vše jsou „jógové praktiky“ a jsou nepostradatelné. Jakmile se mysl stane opravdu čistou, mírumilovnou a obrátí se dovnitř, zahájíme vlastní sebedotazování, které probíhá následovně. Smysly objektivizují vnější svět. Lze je považovat za „ty, kteří znají“ tyto objekty. Smysly také znají tělo, které je pro ně předmětem. Ale smysly jsou známé a objektivizovány myslí. Mysl je tedy „ta, která zná“ a smysly jsou objekty. O mysli lze říci, že je známa egem. Pak je mysl objektem a ego „to, které zná“. A posledním krokem je položení si otázky: kdo nebo co je to, kdo zná ego? Komu je ego předmětem? Odpověď na výše uvedené otázky vás přivede ke skutečnému Já, skutečnému subjektu, který je třeba poznat intuitivně a přímo. Tímto svědkem mysli a ega v každém je neměnné, vždy čisté vědomí, které je svědkem myšlenky, mysli, smyslů, těla a celého vesmíru. Je všudypřítomný, všemocný a vševědoucí. Když jsou všechny špatné myšlenky a ztotožňování, které o sobě máme odstraněny tímto způsobem sebedotazování, pak Já, naše pravá přirozenost, zůstává ve svém původním, čistém stavu nekonečné blaženosti: jedno nerozdělené, neměnné, nenarozené, vše – všudypřítomné a vždypřítomné vědomí. Toto je Já, čisté Vědomí, které je u každého stejné a které prostupuje všechno stejně, jako prostor prostupuje vše, co v něm je. Toto porozumění přirozeně povede k soucitu a lásce k veškerému životu. Bude to konec rozdělení a konfliktů. To je cílem veškeré Jógy a všech jóginů: skutečná Jednota.

Autor: Anja Kuehnel

Originál: zde

Přeložila: Naděžda Brzobohatá

Komentáře
  • NOVINKY E-MAILEM

    Chcete od nás dostávat nové porce článků i novinek z Jógovny?

  • NEJNOVĚJŠÍ PŘÍSPĚVKY