BŮH V PŘEVLEKU

ॐपूर्णमदःपूर्णमिदंपूर्णात्पूर्णमुदच्यते।

पूर्णस्यपूर्णमादायपूर्णमेवावशिष्यते॥

ॐशान्तिःशान्तिःशान्तिः॥

oṃ pūrṇam adaḥ pūrṇam idam pūrṇāt pūrṇam udacyate 

pūrṇasya pūrṇam ādāya pūrṇam evāvaśiṣyate 

oṃ śāntiḥ śāntiḥ śāntiḥ

oṃ pūrṇam adaḥ pūrṇam idam pūrṇāt pūrṇam udacyate pūrṇasya pūrṇam ādāya pūrṇam evāvaśiṣyate oṃ śāntiḥ śāntiḥ śāntiḥ
Invokace Isha Upanishad

To je celé. Tohle je celé. Z celku se celek stává zjevným.
Z celku, když je celek negován,
co zůstává, je opět celek.

Ādi Shaṅkarācārya, velký védantický učenec z 8. století, řekl, že tento verš nebyl určen pro rituály, jako mnoho z Véd, ale že jeho účelem bylo odhalit světlo vědomí jako povahu pravého Já nebo Átmanu. Isha v názvu této upanišády znamená Pán, jehož kořen ish znamená vládnout, vládnout nebo mít moc, jako ve slově ishavara nebo osobní bůh. Tato Isha je Vše: je to pūrṇam, bylo napsáno, aby bylo úplné a prostupovalo celým stvořením, jako slaná voda prostupuje oceány nebo teplo prostupuje kovovou kouli, když je zahřívána ohněm. Sanskrtské slovo pūrṇa také znamená kruh, tvar, který nemá začátek ani konec a je sám o sobě úplný. ○

Pūrṇam je Adah neboli To, zdroj stvoření a našeho fyzického vesmíru. Pūrṇam je Idam nebo Toto – stejně jako naše fyzické tělo spolu s naším vědomím. Obojí je součástí všeho, co se na Zemi pohybuje a dýchá společně. Pūrṇam je součtem Toho a Toho a To jediné představuje tento obrovský poznatelný celek.

Oblíbený západní bhakta a psycholog Ram Das jednou řekl: „Zacházejte s každým, koho potkáte, jako s Bohem v převleku“. Byl to jeho vtipný způsob, jak říci, že věci nejsou vždy takové, jaké se zdají být. Že bychom měli být připraveni vidět dobro/Boha v druhých, i když oni nebo ony jevy a situace nejsou takové, jaké bychom od nich očekávali.

Pokud se zřekneme konečnosti, staneme se nekonečnými. Když reportér vyzval Gándhího, aby shrnul svou filozofii do tří slov, inspirován Bhagavadgítou, řekl: „Zřekněte se a užívejte si“. Pouze když se zřekneme všech světských plodů a výsledků krátkozrakého zisku a potěšení, můžeme si skutečně užívat átman jako životní stav pūrṇam. Pokud se zřekneme podmíněného mikroskopického stavu, tato invokace nás zve zažít a užít si sílu pūrṇam jako jednoty s veškerou existencí.

Kdybychom mohli nahlédnout za běžné zdání pomocí jógové vize, mohli bychom začít vidět, jak se makrokosmos a mikrokosmos proplétají, kde se individuální já a vesmírná duše dotýkají. Abychom zažili tento druh vize, Patanjali říká, že můžeme trénovat a kultivovat jógové dovednosti diskriminace (viveka) a rozumu (vichāra), můžeme se také začít ptát sami sebe – co vlastně omezuje naši zkušenost a naši existenci?

Co nás odděluje od spojení s pūrṇamem? Vidíme sami sebe velmi odlišně od těch, které potkáváme? Hněv nebo žárlivost a strach jsou založeny na tomto hluboce zakořeněném nepochopení základní celistvosti. Když se k druhým chováme špatně nebo ještě hůře, způsobujeme jim přímé či nepřímé utrpení – je to jen jeden z důsledků zapomínání. Můžeme také pozorovat, jak naše stále více stažené a rozbité společnosti mají dramatický a nepříznivý vliv na celou naši planetu.

Na duchovní a materiální úrovni tlačíme naše větší já do falešné a křehké skořápky nesprávné identifikace. Praxe má za úkol námi otřást a probudit nás. Praxe by neměla být jako modloslužba, divadlo nebo živé představy. Tento verš nás spíše vybízí k praktikování jógy jako vědy sebeobjevování, povzbuzuje nás k tomu, abychom svou praxi používali jako dalekohled – abychom se nakonec odhalili naší vlastní pravé Přirozenosti. Nemusíme nutně odcestovat do Indie, abychom to našli, ale můžeme se začít transformovat z toho, co máme tady blízko. Sharon (Sharon Ganon – spoluzakladatelka Metody Jivamukti Yogy) píše, že i když zasedneme k jídlu, v rámci našeho vlastního každodenního mikrokosmu, můžeme mít obrovský dopad na životy druhých a makrokosmos jako celek.

Praktiky jógy jsou současně starodávným i současným lékem na velký jed zapomnění. Může to být tak jednoduché, jako přivést naši pozornost k našemu dechu nebo být vnímavější k uvědomění v našem těle a duši. Mohlo by to také odrážet, jak jsme ochotni se napojit na pūrṇam? Jak jsme ochotni chránit a zachovávat celistvost jako láskyplný postoj. V jógové ásaně můžeme začít prožívat sami sebe jako prodloužení (extension) Země, zakládající a generující zvýšené stavy harmonie a rovnováhy.

Když se zaměříme na pūrṇam, můžeme dokonce začít vidět, jak i naše vnímané slabosti nebo nedostatky, mohou být přeměněny na větší a větší sílu. Naše nejméně oblíbená ásana, by se mohla stát naší oblíbenou, pokud „posuneme své vnímání“, když se ukážeme na podložce, pro praxi a to nejen v tom největším smyslu, ale i v těch nejmenších detailech a vzorcích, které mohou proudit naším každodenním životem. Když to uděláme pro sebe, může nám to dodat sebevědomí a pomoci provést pozitivní změny, které rozšíří náš pohled a vnímání.

Pak není nic, co by nebylo pūrṇam. I prázdný prostor neboli śūnya (prázdnota) je prý celistvý, dokonce i naše pohromy a zapomnění by mohly mít smysl a pohánět nás k osvobození, pokud je dokážeme přivést na světlo pūrṇam.

Život je dostačující, není ani moc malý, ani moc velký. Může to být uklidňující pocit, že z pūrṇamu nelze nikdy nic skutečně odlomit nebo ztratit. Že máme vždy další šanci znovu se spojit, a jak Sharon a Davidčasto říkají, znovu si připomeňte sloužit všem bytostem jako pūrṇam. To nás může přivést od rozdělenosti k začlenění s pozváním oslavit odlišnost a kreativitu a otevřít okno, které nám ukáže naše jedinečné místo zde – právě teď.

Originál: zde

Autor:

Přeložila: Naděžda Brzobohatá